Milé tetičky a sousedé.
S příchodem nového roku jsme zvyklí hodnotit uplynulé období převážně kladně a případné mínusy tak trochu ututlat. Nevadí, já to vezmu trochu jinak. Začal bych tím, že k nám do obce přišli a byli řádně přijati noví členové, a další čekatelé pokukují, co že to všechno děláme a co jsou vlastně baráčníci.
Jako průvodní jev se nenápadně objevila reakce starousedlíků, tak trochu zastánců starých pořádků. Začala upadat návštěvnost, omluva neúčasti stala se luxusem a došlo i na žádost o přechod do jiné obce.
Položil jsem si otázku, kde je zakopán pes. A napadla mne věta z filmu Vratné lahve, kde hlavní postava po instalaci automatu na vracení lahví zdůvodnila svůj odchod – už bych tu nebyl rád.
Uvědomil jsem si, že odchodu bránit přesvědčováním nebo ústupky by nebylo účelné. Kdo si vybral zajímavější místo, je dobré, aby tam šel a byl opět rád u baráčníků.
My hradčanští, jimž byla dána pro sezení spolková restaurace U tří zlatých trojek, budeme pokračovat dál navzdory tomu, že někteří z našich členů nešetřili kritikou právě tohoto lokálu. Došli jsme k závěru, že na místo samotné si lze zvyknout a že podstatnější je najít cestu sami k sobě a k úkolům, které je třeba plnit.
Především je nutné v harmonii duše naučit nově příchozí i další adepty vlídným slovem chápat, o co nám jde a kdo z nás má jaký úkol. Kdo jsou konšelé a co je jejich starost. Že rychtář nemá jen za úkol třikrát bouchnout právem do stolu, ale že potřebuje dobré parťáky kolem.
Ukázat, že vzdělavatel svými příspěvky trochu vzdělává, ale taky vychovává v baráčnickém duchu.
Že paňmaminka není jen strohý kritik nedostatků v ústroji, ale i laskavá povzbuzující bytost, syndik že je znalý všech běžných situací, má přehled i o tom, co se chystá v okolních obcích a dokáže nové členy zapojit do díla.
Že pokud gratulantka přečte otráveně z malého papírku že ten či onen má svátek nebo narozeniny, jako by se nic nestalo. Rozdá-li jmenovaným třeba pohlednice s podpisy členů, má to úroveň a zážitek pro všechny.
Že pantatínkovo hodnocení uplynulého děje má vážnost a je naplněno noblesou, a že pocta chlebem není jakýsi prodej chleba za povinnou dvacku, ale že je to starodávný zvyk darování k poctění a že finanční dar je dobrovolný.
Bude-li novým členům takto předkládán náš život, rádi se zapojí. Pokud je budeme držet dál od těla s odvoláním na platné regule, přijdeme o ně, nebot´ oni přišli něco dělat.
Navzdory tomu, že stárneme a doléhají na nás tlaky všedního života, jako baráčníci chceme v družném spojení odvádět práci. Udělat hodnotící zasedání, vynést a utopit Moranu, zúčastnit se květnových piet, spolu být na Májích, pořádat zábavy, zúčastnit se průvodu ve Středoklukách, v létě se sejít na Letné a na konci roku se projít z Petřína dolů až do naší hospody. Tak at´ se nám daří. Hezký nový rok.
Mirek Ribiero, rychtář OB Petr Guth Hradčany