Obec Baráčníků Kněževes se rozhodla pro historicky zajímavý počin. Zprostředkovat v místním Kulturním domě divadlo a to téměř po 70 letech. A podařilo se – 20.1. L.P. 2024 od 16.00 na podiu „kulturáku“ vystoupil amatérský divadelní spolek GAUDIUM z Radotína s divadelní hořkou komedií „Kurz ručních prací“. K prožití nevšedního kulturního zážitku byli pozváni občané Kněževsi i z okolních obcí, místních spolků, tetičky a sousedé spřátelených obcí baráčnických, zástupci firem… Každý, kdo přišel, podpořil baráčnický pokus o obnovení „staronové“ divadelní tradice.
Vystoupení mělo značný ohlas a to i ze strany účinkujících. Dostavil se starosta obce Kněževes Stanislav Kettner a tajemník Městského úřadu Slaný Mgr. Jaroslav Brabec s partnerkou. Na závěr večera 3 diváci vyhráli vouchery od společnosti Vaše Dedra s.r.o. Pohoštění pro účastníky připravili kněževeští baráčníci. OÚ Kněževes zafinancoval vystoupení spolku a vstupné baráčníci poskytli účastníkům Výletu pro všechny. Po prvotních obavách, jestli bude o divadlo zájem, přišlo na 80 diváků. Věřme, že Kurz ručních prací bude odrazovým můstkem pro další divadelní představení v obci.
O hře …
„Kurz ručních pracích“
Autorka hry: Erika Suchanová.
Režie: Vlasta Pilařová.
Hráli: Kateřina Boušová, Monika Mládková, Lenka Procházková, Nikola Vanclová, Alena Zahradníková.
Zdroj: https://www.kudyznudy.cz/akce/divadelni-predstaveni-kurz-rucnich-praci-v-kd-knez
O divadle v Kněževsi:
- co prezentuje kronika: 1956 – ředitel školy Nykles zajistil pro občany předplatné na divadelní představení městského divadla v Kladně
- v roce 1956 se v Kněževsí uskutečnilo divadelní představení – – 18.8. 1956 ho sehráli ochotníci z Libně – veselohra Srdce si nedá poroučet
- 1956-58 – jednalo se spíše o estrády, besedy – Zíma, Rosůlková, …
- poslední vystoupení ochotnického divadla v Kněževsi bylo 15. května 1955 – večerní představení Moliérovy veselohry Chudák manžel, kde úlohu chudáka zahrál velmi výstižně Bohumil Brotánek
- aktivní byl p. Brotánek a p. Bartoň
Informace poskytli: Vendulka Vlčková, Marta Dagmar Jelínková, Robert Souček, Stanislav Kettner, Miroslav Černý, Vlastimil Staněk.
O amatérském divadle:
Amatérská divadelní činnost byla na našem území vždy velmi činorodá a patří ke světovým fenoménům. Podle odhadů u nás v současnosti působí více než 2 500 souborů, v nichž se lidé scházejí z lásky k divadlu. Zkoušejí po večerech, o víkendech… jejich cílem není vyhrávat soutěže – jejich cílem je pobavit okolí.
Ochotníci vždy budili velkou vlnu vlastenectví a přispívali k formování národa. Říká se, že u amatérských herců je velice oblíbené slovo „ochotník“. Proč? Protože amatérský herec je ochoten pro radost druhých investovat – čas, energii a většinou i peníze. Po revoluci sice lidé využili nově nabytou svobodu a čas raději k podnikání než k hraní. Ale v posledních letech zájem o hraní ve volném čase zase vzrůstá.
Amatérské divadlo v Radotíně
6.9 2006 několik kulturychtivých spoluobčanů uposlechlo výzvy místního rozhlasu v Radotíně a sešlo se v kulturním sále U Koruny za účelem, učinit něco pro kulturní život v obci. Nejvíce lidí projevilo zájem o aktivní provozování divadla. Byli tu jak loutkoherci, tak činoherci a několik učitelek mateřských škol, kterým je blízké divadlo převážně maňáskové.
A tak byl položen základ naší budoucí činnosti a spolupráci. V zaprášeném depozitu bývalé loutkové scény v Radotíně, jsme nalezli asi 50 různě poničených marionet, a balík starých divadelních her. Společně jsme se na všechno vrhli a uvedli v život první představení pro děti, pohádku O kačátku. Za scénu nám sloužily kartonové krabice, batikované plátno, marioneta kašpárka, několik nově vyvedených maňásků a hrálo se.
Již před prvním vystoupením se ukázalo, že lidé kolem divadla jsou lidé mnoha dovedností. Umíme šít, malovat, zpívat, rýmovat, vytvořit jednoduchý hudební motiv, pracovat se dřevem, kovem, když je potřeba tak tančíme, hrajeme na klávesy, kytary, akordeon, zobcovou flétnu. Jediné co se v začátcích jevilo jako problém, byl nedostatek mužů v souboru. Ovšem trpělivost přináší nejen růže, ale i muže do souboru.
Naše tvorba odráží široký záběr. Jak jsem uvedla, začali jsme hrát představení kombinovaná, loutky s činoherci. Vyzkoušeli jsme si, jak nám sedí poezie v komorním prostoru Místní knihovny, činoherní pohádky, i jak se hraje bez ozvučení pod širým nebem. Když si naší činnosti všimnul Místní úřad, dostala naše práce větší prostor pro možnosti zkoušení. Do té doby jsme byli pod laskavou „paží“ občanského sdružení Petrklíč. Osamostatnění vedlo k založení vlastního občanského sdružení Divadelního spolku Gaudium.
A tak si opakovaně děláme radost (lat. gaudium).
Vlasta Pilařová
Fotky najdete již tradičně v GALERII.