Článek k příležitosti oslav v Praze v roce 2023
Dovolte mi, abych vám přednesl zprávu o založení lll. župy Mistra Jana Husi na levém břehu Vltavy ke 120 ti letému výročí jejího založení.
Záslužná byla práce všech našich tetiček a sousedů, z nichž už mnozí nejsou již mezi námi. Všichni darovali co nejvíce. Staročeské přísloví zní „Kdo rychle dává , dvakrát dává,“ neboť věděli, že dávají na oltář vlasti. Podotýkám, že všichni v tomto příspěvku jmenovaní si zaslouží, abychom na ně vzpomněli a vzdali jim čest.
lll. župa vznikla na popud prozatímního konšelstva v roce 1902, v jehož čele byl Petr Vavřinec Guth. Bylo žádáno na úřadech a k vyřízení došlo 18.6.1903. Od toho dne župa nesla jméno Baráčnická Pražská župa Přemyslova na levém břehu Vltavy se sdružených obcí v okolí Prahy. Dne 13.12.1903 bylo svoláno ustavující sezení. Rychtářem byl zvolen soused Petr Guth z obce smíchovské, místorychtářem soused Antonín Šváb z OB Košíře, syndikem soused Pavel Walter z OB Nový Smíchov, slídil účtů soused Bohumil Honc z OB Velký Břevnov. Prozatímní sídlo měla župa v OB Malostranských. Zasedání župy se konalo vždy první neděli v měsíci po mši svaté, vždy v některé z obcí v župě sdružené, o pořadí se losovalo.
Obcí bylo šest, a to: Malá Strana, Všenory, Smíchov, Košíře, Nový Smíchov a Velký Břevnov. Během roku přistoupily Liboc a Řehtákovice. Nesdružené obce, které se nezúčastnily sezení, byly Malý Břevnov, Butovice, Černošice, Letná, Bubeneč, Holešovice, Tejnka, Veleslavín a Zlíchov. Tyto obce si vytklo konšelstvo přidružit.
Z počátku zapůjčilo právo a svícny OB Malá Strana, později tyto věci věnovala OB Košíře. Župní konšelstvo a obecní rychtáři konali národopisné přednášky, udržovali staré české tradice a obyčeje.
Na sjezdu Veleobce r.1900 bylo rozhodnuto o založení fondu pro postavení české školy baráčnické v Pláni Věžovaté na Pošumaví u Kaplice. Župa nabádala obce, které mají připraveny peníze na stavbu školy získané prodejem baráčnických sirek a kalendářů, aby posílaly pošumavské Jednotě, která stavbu prováděla pod dozorem Veleobce. Škola byla slavnostně otevřena v roce 1906,
Zakládaly se nové obce. Náš spolkový kroj byl povolen již 13. února 1898. Části kroje jsou: čapka, čamára (t. j. druh pánského černého kabátu, který se nosil v 2.pol. 19.století jako symbol příslušnosti ke slovanstvu a vlastenectví při slavnostních příležitostech), náprsenka nebo košile a kožený opasek s monogramem. To vše v té době stálo 8 zlatých a 65 krejcarů. Bylo rozhodnuto podporovat Matici školskou, Jednotu Pošumavskou a stavbu naší školy.
Druhým rychtářem se stal v letech 1904 -1906 soused Josef Marzíny. Roku1905 na den sv.Gerharda se konal první sjezd župy v obci Smíchovské.
Třetím rychtářem byl zvolen roku 1907 soused Josef Černý. V tomtéž roce v den sv. Václava 28.září se konal třetí župní sjezd v obci Smíchovské.
Čtvrtým rychtářem byl zvolen soused František Šmejkal a v té době již župa sdružovala 13 obcí.
Pátým rychtářem se stal v letech 1909 – 1920 soused Antonín Soukup, pod jehož vedením se v den sv. Ignáce pořádal čtvrtý župní sjezd.
Pátý sjezd se konal v den sv. Eulálie roku 1911.
Dne 1.června 1913 se konala slavnost k 10 ti let trvání v hostinci U zlatého papouška v Dejvicích za Bruselskou branou. Sedmý sjezd župy se konal 7.prosince 1913. V té době se konšelstvo scházelo v České besedě. Pak přišla doba I. světové války a mnozí z baráčníků museli na frontu. Naděje na lepší příští dodávala naději všem. Nastal nádherný den 28.října 1918, kdy tato válka skončila a baráčníci se opět mohli
vrátit ke své práci. Soused Soukup se vzdal funkce župního rychtáře a byl zvolen rychtářem Veleobce.
Šestým rychtářem se stal v letech 1920- 1921 soused Peterka st, a pod jeho vedením se konal 6. února 1921 devátý sjezd.
Sedmým rychtářem byl v letech 1921 -1925 zvolen soused František Vitásek. V té době dostala župa, kde bylo sdruženo 23 obcí, pojmenování po jednom z největších Čechů, který pro svou lásku k vlasti, národu o pravdu položil svůj život. Od té doby neseme jméno lll. župa Mistra Jana Husi na levém břehu Vltavy. A my nesmíme zapomenout příkladu toho, jehož jméno neseme a musíme se snažit žít tak čistým životem jako on.
Osmým rychtářem byl zvolen v letech 1926 – 1931 opět soused Peterka st.
Roku 1928 se 1. července pořádal jedenáctý sjezd lll. župy.
Devátým rychtářem byl v roce 1931 zvolen soused František Černík.
Desátým rychtářem byl v letech 1932 -1933 soused František Suchý. Za jeho vedení dostala lll. župa nové sídlo na rychtě Veleobce.
Jedenáctým rychtářem byl v letech 1933 – 1934 opět zvolen soused Peterka st. Dne 18. června 1933 se konal dvanáctý sjezd spojený s 30-ti letým trváním lll. župy.
Dvanáctým rychtářem byl v letech 1934 – 1937 zvolen soused Antonín Vlček. Za jeho vedení byl pořádán 27. května třináctý sjezd župy v Ořechu.
Třináctým rychtářem byl v březnu 1937 zvolen soused Jan Král. Za jeho vedení bylo 5. června 1938 oslaveno 35. výročí trvání župy. Rychtářem byl až do své smrti 7. června 1955.
Na podzim roku 1938 přišel Mnichov a odtržení Sudet od našeho státu. 15. března 1939 překročila fašistická vojska hranice a byl vytvořen protektorát Čechy a Morava. Přišly dlouhé roky II. světové války. S toužebným očekáváním jsme se dočkali památného 9.5.1945, který znamenal svobodu pro celý náš národ.
III. župa, jejíž činnost byla za války silně omezena, se zapojila do vlastenecké práce. V roce 1946 se konal šestnáctý sjezd. Sedmnáctý sjezd spojený s 50 ti letým trváním župy se uskutečnil v roce 1953 pod vedením rychtáře souseda Jana Krále.
Čtrnáctým rychtářem se stal v letech 1956 -1964 soused Jiří Dvořák. V roce 1962 došlo k družbě mezi III. župou a XXII. župou Sedlčanskou v Sokolově.
V roce 1963 pořádala III. župa den Baráčnictva spojený s osmnáctým sjezdem na počest 60 ti let trvání.
Patnáctým rychtářem župy byl zvolen v roce 1964 soused Václav Kupr. Župa má v té době 35 obcí, 31 praporů a 39 majek. Obce mají patronáty nad školami, dětskými hřišti a památníky padlých hrdinů. Jsou pořádány přednášky, estrády, divadla, taneční zábavy a zájezdy.
Devatenáctý sjezd III. župy se konal 10. června 1972 na Slovanském ostrově u příležitosti 90 ti letého trvání OB Petr Guth Hradčany.
III. župa se zúčastnila 2.-3.června 100 let trvání první obce baráčníků v Kolíně s prapory a májkami.
Roku 1975 soused Kupr odešel z funkce rychtáře III. župy a byl ustanoven čestným rychtářem.
Šestnáctým rychtářem III. župy byl v roce 1975 zvolen v historii nejmladší soused Václav Kulhavý z OB Radlice, kterému v té době bylo 31 let. III. župu vedl celkem 32 let až do svá smrti v roce 2007.
V roce 1988 byl soused Kulhavý zvolen rychtářem Veleobce, kterou vedl 19 let až do roku 2007.
V roce 2007 nastala opravdu historická změna a do funkce sedmnácté rychtářky III. župy byla poprvé zvolena žena, a to tetička Jaroslava Štěpánková z OB Letná, která vede III. župu úspěšně do současnosti. V dnešní době čítá III. župa bohužel již pouze 7 obcí, a to OB Letná OB Malostranských, OB Petr Guth Hradčany, OB Radlice, OB Kněževes, OB Petr Guth Smíchov a OB Středokluky.
Mohl bych skončit tímto konstatováním, ale domnívám se, že je to málo. Víme, že naše současnost a vnímání veřejnosti se diametrálně změnilo a že někdejší vlastenectví a baráčnické myšlenky jsou mnohdy vnímány jako přežitek. Nicméně je na nás všech, abychom se usilovali o udržení a dokonce posílení naší členské základny. Jistě se nám zadaří, ještě nejsme dinosauři …
Zpracovala: Vendula Strnadová
Doplnil: Miroslav Ribiero
Zasedání představenstva Veleobce dne 2. listopadu 2023 od 14 hod. v restauraci Všebaráčnické rychty
Poznámky rychtáře OKT:
Počestné právo, vážený rychtáři, moudří a opatrní konšelé, milé tetičky a vážení sousedé!
Naše práce v tomto roce vrcholí, před námi je pouze zasedání rychtářů a první podzimní etapa valných volebních sedění.
Zmíním se však nejdříve o říjnovém zasedání vzdělavatelů, které dobře řídila tetička H. Nováková, a které bylo poměrně slušně navštíveno. Každý účastník včetně hlavní vzdělavatelky měl připraven příspěvek, který se týkal buď určitých zajímavostí ze společenského života nebo událostí z baráčnických žup nebo obcí. Velice podnětné byly i příspěvky zabývající se vlastní literární tvorbou. Podstatná část jednání byla věnována současným problémům, které obce i župy řeší na svých zasedáních, například malému zájmu o práci v konšelstvech, nedostatku vhodných činovníků a rozmáhající se pasivitě stárnoucí členské základny. To má samozřejmě svou hlavní příčinu – pomalý nebo naprosto nedostatečný nábor alespoň mladších členů, když o těch mladých, jak je zřejmé, si můžeme jenom nechat pouze zdát.
Diskuse rozebírala i různé důvody, například, zda doslovné lpění na regulích a přísné podmínky krojového ustrojení nejsou tou hlavní překážkou, která mladé zájemce odrazuje a tlumí jejich zájem. Mladí lidé zvláště v dnešní době mají docela jiný styl zábavy, jiný náhled na využití volného času a snaží se vyniknout v oblastech, která přinášejí rychlý nebo okamžitý úspěch. S tím my samozřejmě pracovat neumíme, naše baráčnické snažení je dlouhodobé, trpělivé, vázané na dodržování tradic a vytváření trvalých a správných sousedských vztahů a přátelství. To, jak jistě uznáte, v dnešní době tvrdě naráží.
Neznamená to však, že bychom se vzdávali. Že bychom ustupovali před vrtkavými náladami dnešní společnosti nebo že by nám konzumní způsob života s nesmyslnými byrokratickými předpisy vyhovoval. Diskutující vzdělavatelé hledali i způsoby, jak se mladým lidem přiblížit – například podporou skupinových zájmů (sběratelství, ruční práce, videozáznamy, turistika a jiné), které s naší činností zcela nesouvisí, mohou ji ale obohatit a časem získat pochopení i pro tu naši práci tradiční. Ale určitě jsou i jiné způsoby.
Ještě bych se krátce zmínil o nejvýznamnější akci letošního podzimu. Bezesporu jím byla oslava stopadesátého výročí založení první baráčnické obce v Kolíně. Je až s podivem, jak velkolepou akci dokázala připravit nepočetná kolínská obec, mající pouze jednoho souseda rychtáře a jinak samé tetičky, z nichž některé dojíždějí i ze vzdálenějších míst. A nemají ani rychtu, dokonce ji prý ani nepotřebují.
Nepochybně za tím vším je dlouhodobá a systematická práce tetičky syndičky Mirky Jouzové, její pracovní spojení s kolínským muzeem a dlouhodbá činnost v kouřimském skanzenu lidových staveb. Ostatně ji všichni dobře známe a oceňujeme její aktivní zapojení do práce Veleobce a pracovní nasazení při různých zasedáních.
Za jejího působení a také za jejího předchůdce souseda J. Janaty, se stala kolínská obec jakousi ikonou, výkladním štítem a trvalou značkou baráčnických snah. Muzejní badatelská práce tetičky Jouzové vyústila ve vydání publikace o kolínských baráčnících, díky jejímu organizačnímu nasazení bylo připraveno důstojné slavnostní zasedání i odpolední průvod městem a závěrečný kulturní program. To byla ta správná reklama baráčníků, jejich krojů a praporů před veřejností, ostatně do oslav bylo zapojeno i vedení města.
Možná, že se našly i nějaké nedostatky, ostatně ty bývají vždycky a jsou vždy impulzem k dokonalejší práci. Myslím, že Kolínští dokázali, že velké výročí, svátek baráčníků, dovedou v dnešních podmínkách skvěle připravit.
To je dnes vše, děkuji vám za pozornost, přes to, že příroda je letos pro nás příznivá, přeji vám další krásné podzimní dny a pevné zdraví!
soused Jiří Kučera, člen představenstva Veleobce
Výlet pro všechny – 9.9.2023
Když jsme se dozvěděli, že obecní úřad Kněževes pořádá zájezd se zajímavým programem pro své občany, pro své spolky, dobrovolné hasiče a v neposlední řadě i pro své baráčníky, začalo nás to zajímat. Po další informaci, že autobus je hrazen obecním úřadem, bylo nám jasné, že zájem bude velký,a tak jsme o místo v busu ani nežádali, když nejsme z Kněževsi.
Ale po dohodě s kněževeskými jsme v sobotu 9. září jako přidružená čtyřčlenná jednotka za použití vlastního vozu zájezd sledovali a bylo to opravdu skvělé. Začali jsme zámeckými zahradami dobříšského zámku a tamní Oranžérií, následoval přesun do Zduchovic na ukázku parkuru, kde koně a jezdci předvedli nádhernou souhru a všechny přítomné zaujali. Hlavním cílem po dobrém obědě byla Vrškamýcká pivosláva u zříceniny hradu Vrškamýk s bohatým doprovodným programem.
Celá akce měla jeden obrovský přínos. Byla vzájemným setkáním všech. Tedy nejen obyvatel obce, ale i baráčníků z Kněževsi, Středokluk, Jenče,Tuchoměřic a Kladna. My hradčanští jsme to jen tiše doplnili a uvědomili si, že vzájemné souznění a spolupráce je rozhodně tou nejlepší cestou pro úspěšný život baráčnických obcí. Za tu krásnou sobotu 9. září 2023 děkujeme.
Účastníci zájezdu a Mirek Ribiero